Kulatý stůl 21.5.2013
Okruhy otázek / problematik pro „kulatý stůl“
odborníků v oboru mezinárodní silniční přepravy,
který se bude konat dne 21.5.2013
1) Formulace objednávky přepravy v mezinárodní silniční přepravě věcí
Objednatel přepravy (odesílatel, zasílatel, dopravce) ví, že
- by bylo žádoucí, aby dopravce odpovídal do výše hodnoty zásilky i tehdy, když tato hodnota přesahuje výši dle čl. 23 Úmluvy CMR, tj. kogentně stanovený limit odpovědnosti dopravce
- udání vyšší hodnoty zásilky v objednávce přepravy by vedlo dopravce k oprávněnému požadavku na navýšení přepravného ke krytí nákladů připojištění odpovědnosti dopravce ve smyslu čl. 24 event. 26 Úmluvy CMR a zabezpečení tak plné náhrady škody u nadlimitní zásilky
- požadavek dvoučlenné osádky by často odstranil nutnost odstavení vozidla v průběhu přepravy, a tedy i riziko krádeže zásilky v době odpočinku řidiče, kdy je toto riziko nejčastější
- není schopen při svém požadavku hlídaného parkoviště k odstavení vozidla s nákladem udělit dopravci v tomto směru zcela konkrétní dispozice v objednávce přepravy (v přepravní smlouvě)
- atd.
Tyto skutečnosti jsou zasílateli i všem dalším subjektům známy. Nemluví se o nich a neřeší se z komerčních důvodů a z důvodů konkurence, aby mohla být udržena přijatelná cena jak výrobků, tak služeb.
To však vytváří značná rizika, která se projevují u všech subjektů velmi negativně, dojde-li ke ztrátě
či poškození cenné zásilky. Celý tento postup se pak jeví ve svých dopadech jako velmi neprozřetelný a neproduktivní a přináší rizika insolvence, úpadků firem dopravců i zasilatelů či přinejmenším jejich dlouhodobé dluhové zátěže.
Proč se tedy nesjednávají smluvní vztahy tak, aby zmíněná rizika byla omezena a případné škody, kterým se nepodařilo předejít byly nahrazovány na základě odpovídajícího odpovědnostního pojištění dopravce? Co tomu brání? Je zde nějaké řešení?
Nabízí se zvažovat využití zkušeností z jiného druhu přepravy – z poštovní přepravy zásilek. Obecné podmínky poštovní přepravy zásilek, včetně tarifů, logicky odstupńovaných dle hodnoty zásilky a zvláštním zájmem na jejich dodání. jsou poskytovatelům i uživatelům poštovních služeb obecně známy a jsou srozumitelné, Na rozdíl od situace v mezinárodní silniční nákladní přepravě, kdy realizační podmínky objednávek přeprav (přepravních smluv) a jejich právní důsledky jsou nezřídka přehlíženy (s výjimkou údajů o místech a datech převzetí a dodání zásilky a o ceně přepravného). Přitom je skutečností, že oproti poštovním přepravám jsou zásilky v mezinárodní silniční nákladní přepravě zpravidla v mnohonásobně vyšších hodnotách.
2) Provedení nakládky v místě odeslání zásilky a vykládky v místě určení zásilky z pohledu odpovědnosti provádějícího dopravce
Zákonná úprava přepravní smlouvy zavazuje dopravce, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místa odeslání) do určitého jiného místa (místa určení) a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Nelze tedy z tohoto smluvního závazku vyvozovat jiné závazky dopravce – např. úkon nakládky či vykládky.
Proto: Není-li tedy v objednávce přepravy (přepravní smlouvě) výslovně ujednáno, že dopravce uskuteční nebo se bude podílet na nákládce či vykládce, nelze vůči dopravci vyvozovat základní odpovědnost za tyto úkony, pokud škoda na zásilce měla svůj původ v nakládce nebo vykládce.
Je třeba si uvědomit, že dopravce musí pečlivě zvažovat převzetí případných požadavků příkazce na provedení nakládky řidičem –už proto, že řidiči by mohlo takovýmto výkonem být znemožněno plnění jeho kogentních povinnosti, které požaduje čl. 8 Úmluvy CMR, kdy při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumává a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a číslech; b) zjevný stav zásilky a jejího obalu.
3) Možné výklady k čl. 3 Úmluvy CMR – judikát Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 488/2010 ze dne 10.10.2012 .
Jde o zvážení podnětu zaslaného k otázce, zda následující judikát neznamená zásadní průlom do Úmluvy CMR, a zda tato věc by mohla být předložena k posouzení Ústavnímu soudu. Předmětem posouzení Ústavního soudu by měl být výklad čl. 3 Úmluvy CMR, který spočívá v tomto výroku Nejvyššího soudu:
„Dopravce podle článku 3 Úmluvy CMR, který je nutno vykládat ve spojení s článkem 29 Úmluvy CMR, odpovídá za jednání a opomenutí svých zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, stejně tak za jednání a opomenutí zástupců, pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije jeho poddopravce i případný poddopravce tohoto poddopravce. Předpokladem je, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů, přičemž za takové jednání je nutno považovat i úmyslné jednání této osoby, pokud tato osoba jednala v rámci uložených pracovních úkolů, i když nejednala v zájmu dopravce, ale svým jednáním výlučně sledovala vlastní zájmy nebo zájmy třetí osoby.
Dopravce tak zásadně odpovídá za jednání řidiče pověřeného provedením přepravy spočívající v krádeži tohoto zboží, jehož se dopustil během přepravy. Naopak tento dopravce by například neodpovídal za škodu, kterou by tento řidič úmyslně způsobil krádeží zboží v obchodu, neboť v tomto případě v rámci uložených pracovních úkolů nejedná. Stejně tak je třeba aplikovat článek 29 Úmluvy CMR“
Nejvyšší soud tímto svým výrokem potvrdil důvodnost rozhodnutí odvolacího soudu, který vycházel z objektivní odpovědnosti dopravce podle čl. 17, odst. 1 Úmluvy CMR, kdy žalovaný se této odpovědnosti nemůže zprostit prokázáním nedostatku zavinění, ale pouze prokázáním existence liberačních důvodů. Takovéto důvody žalovaný v řízení neprokázal.Můj názor je, že tento judikát se pohybuje v intenci čl. 3 Úmluvy CMR, neboť stále ještě jde o jednání řidiče dopravce pověřeného provedením přepravy, jakkoliv se může jednat i o řidiče poddopravce.
Pochopitelně, tento judikát Nejvyššího soudu o odpovědnosti dopravce by neměl být aplikován, jestliže ke ztrátě zásilky došlo trestným jednáním osoby, u níž nebylo prokázáno, že byla řidičem pověřeným dopravcem resp. poddopravcem.
JUDr. Václav Roubal